Styly taj-czy

Styly a školy se od sebe odlišují zejména  provedením a délkou a počtem sestav. Rozeznáváme mnoho stylů a škol, avšak nejčastější členění je na těchto pět stylů: Čchen, Jang, Wû, Sun, Wú.

Styl Čchen

Styl Čchen je spojen se členem 9. generace rodu Čchen Wang-tchingem, který žil v 17. století. Styl Čchen  je nejstarším stylem, ze kterého se postupně vyprofilovaly a vznikaly nové, které již nesou jména podle svých zakladatelů.

Čchen Wangting byl důstojníkem národní gardy, po pádu dynastie Ming se navrátil do rodné vesnice, kde studoval bojová umění. Vytvořil vlastní bojový styl, který vznikl spojením bojových prvků jeho rodiny, technik generála Qi Jiguanga a starodávných energetických cvičení tao – jin (daoyin) a tchu-na (tuna). Nově vytvořený systém se velice odlišoval od soudobých stylů, které byly založené především na bázi fyzické síly a rychlosti. Čchen Wangting zapojil vedle tvrdých pohybů také měkké a k rychlým přiřadil pomalé, to vše v dokonale plynulém a nepřerušovaném pohybu.

Jeho sestavy byly zpočátku velice dlouhé a zaměřovaly se na cvičení beze zbraně. Postupem času však své sestavy zjednodušil. Do nového systému zavedl cvičení s kopím bez užití chráničů a sparing ve dvojicích pro lepší využití své vlastní síly, i síly soupeře.

Základní znaky: nízký postoj, temperamentní techniky;  kruhovité pohyby; neprodlený rytmus; ve cvičení na sebe navazují pomalé a rychlé prvky.

Styl Jang

Jelikož se jednotlivé školy a prvky cvičení předávaly z generace na generaci v rámci uzavřené komunity, také rodina Čchen bedlivě střežila své umění až do začátku 19. století. Mistr Chen Changxing ze 14. generace rodu Čchen, však své znalosti a dovednosti předal Jangu  Lu-čchanovi. 

Jang byl po zhlédnutí zápasu ve styl taj-czy natolik ohromen, že se rozhodl techniky naučit. Získal doporučení jednoho ze členů rodiny Čchen, avšak Mistr Chen jej odmítl, proto Jang vymyslel malou lest.  Jang se vydával za němého a dostal se jako sluha do uzavřené komunity k mistru Chenovi, kde sloužil a především v noci cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku rodiny Čchen. Jednoho dne mistr načapal Janga, jak cvičí a jeho uměním byl tak nadšen, že se mu rozhodl předat své znalosti.

Po návratu do rodné vesnice byl Jang již uznávaný mistr. Jang z původního stylu vypustil nejnáročnější prvky a vytvořil tak nový styl, který byl vnímán jako šetrný, jelikož techniky zbytečně nezraňovaly a nezabíjely soupeře. V té době se začínalo tay-czy chápat v rovině léčebné a preventivní. Taj-czy se stávalo velice oblíbeným u všech skupin obyvatel.

Dnešní podoba stylu Jang vznikla až po zásahu do obsahu sestav i samotných pozic a pohybů Jangem Čcheng-fu, který byl vnukem zakladatele stylu Jang. Styl se výrazně odlišil od stylu Čchen zejména pomalým a plynulým rytmem, který byl zachován po celou dobu cvičení.

Základní znaky: vzpřímené, vyšší a přirozené postoje; rytmus pomalý a klidný; pohyby  jsou uvolněné, jednoduché a dotažené, současně vedené po zaoblených liniích.

Další styly jsou:

Styl Wû neboli též Chao

Styl Sun

Styl Wú